Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.Začalo to vlastně omylem

18. 2. 2007

1.Začalo to vlastně omylem

Pejsky miluju,ale pejskařkou jsem se stala vlastně neplánovaně.

Když před lety umřel v deseti letech rodičům králičí dlouhosrstý jezevčík DixObrazek,napadlo mě koupit jim nového pejska ze stejné chovatelské stanice "z Radotínských strání".Měla jsem to hezky naplánované.Půjdu štěňátko rodičům ukázat a jako "náhodou" ho u nich zapomenu.Jenže táta byl silně proti.Bolest za smrti Dixulky byla příliš silná a nového pejska by do srdce nepřijal (trvalo to přez deset let,než si pořídili jezevčičku Adélku!).

A tak zůstal trpasličí jezevčík César doma.Byl to zlatíčko.Pravý jezevčík.Trošku paličatý,maličko panovitý,ale miloučký a hodný (jen se nesměl budit ráno před devátou hodinou,to i zavrčel! :-)  ).Obrazek

Po čase přišel mladší syn s nápadem,pořídit si ještě jednoho,trošku vědšího pejska."Mami,tati,já s ním budu chodit ven,vycvičím ho,nakrmím,o vše se budu starat"....taky Vám to něco připomíná? .-)

A tak jsme si koupili černého elegána,dobrmana Arga.Byl to krásný,mohutný pes.Dobrák,ale doma nekompromisní hlídač.Miloval aportování a jinak než s balónkem v tlamě ho nikdo neviděl (jen háravka ho dokázala na "potřebnou" chvilku od míčku odlákat).Obrazek

Soužití obou pejsků zaskřípalo jen když Argo dospěl a převzal vůdčí roli nad Césárkem.Ale to trvalo jen chvilku.Venku kluci ochraňovali jeden druhého a myslím si,že se měli hodně rádi.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář